2022

9. 11. - 9. 12. 2022

Miluše Roubíčková patří k průkopníkům osvobození skla od dosavadní užitkové funkce v plnohodnotně nosný materiál pro ryze umělecké sdělení - volnou skleněnou plastiku. Netrpěla frustrací, že vše již bylo řečeno a vytvořeno, a mimo jakékoli teoretizování a -ismy, vycházela ve všech obdobích své tvorby z typických vlastností skla a škály jeho odlišností a možností řemeslného zpracování, jak je znala nejen z historie a běžné práce mistrů huťáků, ale i z výrobků, jimiž se po práci bavili pro radost. Tvořila stejně jako oni z čiré radosti z možností, které sklo nabízí, snažila se uplatnit a ukázat staré techniky, dokud je ještě někdo umí, vyzvedla z pozapomenutí dávné techniky do služeb a kontextu současného, či nadčasového, vytvořila si své vlastní. Nohama pevně na zemi, rozdělovala svůj zájem velkoryse, nesentimentálně i s humorem mimo jiné také námětům děl, jež často, nebo zcela, unikaly pozornosti. Právě těmto dílům je tato výstava věnována. Umělecké zvěčnění popřála inspirativním tvarům ovoce a zeleniny, věcem, jimiž byla obklopena, předmětům každodenním, i atmosféře svátečních chvil a drobných radostí. Byla svá v těch obyčejných, laskavých a úsměvných tématech ze života, která si jiní netroufli zpodobnit: nákupní tašky, houby a hlávky zelí, kanoucí vajíčko...

Stala se inspirací pro mnohé, její sklo "zlidovělo" a její vlastní původní postupy a tvary se poslední destítky let volně na trhu objevují v různě zdařilých variacích a pokusech sklářů i sklářských umělců. Zejména to platí o zahlcení trhu skleněnými květinami, které s těmi původními od Miluše Roubíčkové mají už pramálo společného. Bráno z té lepší stránky, je to vlastně ocenění, že šla správnou cestou.

Miluše Roubíčková (1922 – 2015) je řazena, stejně jako její manžel René Roubíček, mezi přední postavy českého i evropského uměleckého sklářství. Mezi lety 1945 - 1949 studovala na VŠUP v ateliéru skla a monumentální kresby u profesora Josefa Kaplického. Poté se věnovala průmyslovému designu, který realizovala v prototypech mnohdy určených i pro sériovou výrobu. Volné tvorbě v duchu pop artu se věnovala od šedesátých let, svá díla vystavovala na mnoha výstavách doma i v zahraničí, zastoupena je v řadě významných sbírek zaměřujících se na sklo.  

12. 10. - 4. 11. 2022

Sochař, keramik a grafik Karel Pauzer (*1936) je jedním z nejvýraznějších žijících českých figurativních sochařů. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru sochaře Jana Kavana, kde se potkal mimo jiné se svojí budoucí ženou Hanou Purkrábkovou či Janem Hendrychem. V šedesátých letech se účastnil řady výstav, poté se během normalizace věnoval především restaurování soch. Koncem osmdesátých let se účastnil řady proslulých neoficiálních výstav (Galerie H, Vojanovy sady, Forum 1988) a od roku 1990 vystavoval na mnoha výstavách v Česku i zahraničí, je zastoupen v soukromých a veřejných sbírkách v ČR i zahraničí včetně Národní galerii v Praze či Moravské galerie v Brně. Jeho práce mají rozpoznatelný rukopis, pracuje zejména s keramickou hlínou a vypáleným sochám ponechává původní barvu, občas pracuje s polychromií. Autor často využívá metaforického zobrazení zvířat jako podobenství o lidské společnosti. Expresivně pojaté zvířecí sochy, mnohdy vycházející z fyziognomie psů, s deformovanými proporcemi či odhalenými genitáliemi, představují groteskní parafrázi lidského světa. Na výstavě je představena Pauzerova tvorba z posledních dvaceti let, sochařská díla jsou doplněna kresbami na papíře a grafikami ze sedmdesátých a osmdesátých let.  

7. 9. - 7. 10. 2022 

25. 5. - 8. 7. 2022 

Vladislav Mirvald (3.8.1921 Záluží u Mostu – 19.4.2003 Louny) byl český výtvarník, pedagog a experimentátor, malíř s osobitým rukopisem, člen skupiny Křižovatka, přední představitel české geometrické abstrakce. Narodil se v Záluží u Mostu, gymnázium absolvoval v Lounech, v druhé polovině čtyřicátých let šel studovat spolu se spolužáky z Loun Zdeňkem Sýkorou a Kamilem Linhartem na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy výtvarnou výchovu, deskriptivní geometrii a modelování u profesorů C. Boudy, K. Lidického a M. Salcmana. Po promoci učil v letech 1949–1953 nejprve na základních školách v Panenském Týnci a na Peruci, od roku 1954 působil jako profesor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie na lounském gymnáziu. Zde působil s přestávkou let 1961–1963, kdy vyučoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, až do svého odchodu do důchodu v roce 1981.

13. 4. - 20. 5. 2022

Na výstavě jsou představeny dosud nevystavované akvarely a kresby z celého autorova tvůrčího období. Od svěžích skic francouzských kaváren z třicátých let po dokonale úhledné akvarely Krkonoš z konce sedmdesátých let.

 „Nad rozsáhlým dílem nekonečně vynalézavého kreslíře, vynikajícího grafika, citlivého ilustrátora a podmanivého malíře si můžeme klást množství otázek a pronášet rozmanité odpovědi, ale většina bude pokulhávat za obratností Boudovy ruky, za výstižností umělcových postřehů a za kouzlem podrobností, jimiž kořenil obsah svých výtvarných sdělení“ píše znalkyně Boudova díla Eva Bužgová.

Více než pět desítek akvarelů a kreseb na výstavě prezentuje Boudu především jako poctivého a zručného kreslíře. Vedle děl, která vznikala při cestách po Československu i Evropě, bude vystaveno také několik malostranských motivů, jelikož výtvarník dlouhá léta žil v domečku ve Vlašské ulici pod pražským Petřínem. „Způsobu jeho nazírání a vyjadřování“ píše Eva Bužgová„vyhovovala linie jemná, křehká, ohebná, a tak samozřejmá jako kresba na lidské dlani. Umělec vzdoroval siláckým experimentům a bránil se patosu, ale s nepolevující intenzitou ohledával tvary a barvy tohoto světa“.

Přestože od smrti výtvarníka uplynulo již skoro čtyřicet let, je zřejmé, že odkaz v jeho tvorbě přežívá a neustále udivuje precizností i nadčasovostí a výstava nám dovolí vhlédnout do díla, které působí vnitřní celistvostí a osobitou totožností tvůrce a tvorby.

Cyril Bouda (1901-1984) byl významný český ilustrátor, grafik a malíř s osobitým rukopisem, dlouholetý člen SČUG Hollar, profesor na Univerzitě Karlově. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo čítající stovky olejů, kreseb a grafik. Široké veřejnosti je známý především svými ilustracemi Erbenovy Kytice, Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy, Cibulových Nových pražských pověstí či Nerudových Malostranských povídek.

2. 2. - 4. 3. 2022

Výstava Mezní situace 2 představila výběr prací z niterní a senzitivní tvorby malířky Evy Prokopcové. Představena byla rozsáhlá série minimalistických olejových maleb s plošnými bodovými poli, které autorka tvořila převážně na začátku tisíciletí, dále byly vystaveny prstové kresby na papíře a několik asambláží. Eva Prokopcová (*1948) studovala Střední kamenicko-sochařskou školu v Hořicích v Podkrkonoší, architekturu na ČVUT v Praze a Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Jana Smetany, kterou absolvovala v roce 1983. Autorka absolvovala desítky samostatných výstav a její díla jsou zastoupena ve sbírkách mnoha významných galerií včetně Národní galerie.

4. 1. - 28. 1. 2022