15. 3. - 28. 4. 2023
Výstava ke stému výročí od narození klasika české portrétní fotografie Václava Chocholy (1923 - 2005) představuje řadu jeho výtvarně i faktograficky hodnotných fotografií z druhé poloviny dvacátého století. Z rozsáhlého reportážního a dokumentaristického díla jsou vystaveny fotografie se zaměřením na okruh Chocholových přátel kolem Adolfa Hoffmeistera, se kterými se setkával na řadě návštěv a vernisáží (Jiří Trnka, Jan Werich, Jiří Brdečka či Zdeněk Seydl), portrétní fotografie těchto osobností mimo jiné dokládají, jak dokonale byl Václav Chochola propojen s kulturním a společenským děním své doby. Fotografie doplňují kresby jeho přátel, ale i korespondence a vzpomínky na mnohá setkání, nechybí zde ani karikatura Václava Chocholy od Adolfa Hoffmeistera z konce padesátých let. Jedinečným dílem jsou dvě proláže, které Chochola vytvořil ve spolupráci s Jiřím Kolářem, se kterým mimo jiné připravil svoji první monografii. Druhá část výstavy připomíná pobyt Václava Chocholy v Paříži na konci šedesátých let jednak prostřednictví fotografií zachycujících přední osobnosti výtvarného světa tehdejší doby - Man Raye, Salvadora Dalího či Maxe Ernsta, a také skrze několik Chocholových autorských koláží sestavených z jízdenek, účtenek a dalšího pařížského „materiálu“. Výstava Václav Chochola a přátelé tak nabízí možnost setkaní s díly, které jsou dnes řazeny do zlatého fondu české fotografie 20. století a skrze ně také připomíná řadu významných osobností československé i světové kultury.
Václav Chochola (30. ledna 1923 Praha – 27. srpna 2005 Praha) Václav Chochola studoval reálné gymnázium a grafickou školu, při studiích aktivně sportoval a začal fotografovat atletické závody, vedle sportu se postupně zabývá fotografováním divadla a kulturního dění. V roce 1942 se seznamuje s Karlem Ludwigem a Zdeňkem Tmejem, začíná s nimi spolupracovat a působí jako externí fotograf Národního divadla či Divadla na Vinohradech. Ve volné tvorbě je inspirován atmosférou velkoměsta, přátelskými a uměleckými kontakty s osobnostmi doby. Svými fotografie volně navazuje na program umělecké Skupiny 42 a její civilní poetiku všedního dne. Po válce fotografuje první ročníky Pražského jara, řadu sportovních událostí a současně se věnuje také stále fotografování divadelních scén. V padesátých letech spolupracuje se Zdeňkem Tmejem, s knižními nakladatelstvími a s časopisy.V roce 1960 připravuje svou první monografii ve spolupráci s Jiřím Kolářem a v následujícím roce absolvuje tříměsíční pobyt ve Vietnamu, kam je vyslán Svazem československých výtvarných umělců spolu s fotografkou Dagmar Hochovou. V šedesátých letech také pokračuje s portrétováním významných českých uměleckých osobností, ale i zahraničních, kteří zavítali do Prahy a při opakovaných pobytech v Paříži vzniká jeho slavná kolekce portrétů Salvadora Dalího. V lednu 1970 je zatčen po fotografování hrobu Jana Palacha, měsíc držen ve vazbě ve věznici Ruzyň a poté odsouzen podmíněně na pět let. V tomto období fotografuje minimálně a zpracovává fotografický materiál mimo jiné z francouzských pobytů. V roce 1982 se koná retrospektivní bilanční výstava k jeho šedesátinám, kterou sestavuje Jana Reichová a zahajuje Bohumil Hrabal. V devadesátých letech pokračuje v práci na uspořádání a kompletaci objemného archivu pro fotografické výstavy a publikace a vystavuje na řadě samostatných a skupinových výstavy.
Výstava se koná ve spolupráci s Archivem B&M Chochola.
