Samostatné výstavy     ◀nahoru▶

1985	Junior klub Na chmelnici - Praha
1986	Chebské divadlo - Cheb
1989	Klub Benar - Litvínov;
1990	VHS - Weiden
1991	EKK - Pálffyho palác - Praha
	Severočeské muzeum - Liberec
1994	Mladá fronta - Praha (s V.Císařovskou)
1995	Dům umění - Brno
1996	Dům pánů z Kunštátu – Praha
	Ministerstvo vnitra – Praha
1997	Ministrstvo vnitra - Praha
1998	Knihkupectví Paseka Praha
	Obecní galerie Beseda Praha
	Maison de la MarinePornic- Francie
2006	Císařovský; Kdo hoří, Galerie a galerie jídelna - Augustiánský klášter, Česká Lípa

Společné výstavy    ◀nahoru▶

1980	Člověk, Prostor člověka, Městské kulturní středisko, Dobříš u Prahy
1990	Kov a šperk; Oborová výstava, Galerie Václava Špály, Praha
1992	Minisalon, Galerie Nová síň, Praha
2004	Cesta zpátky, Petr Císařovský a Karel Haloun, Galerie Millennium, Praha
2005	Petr Císařovský; Sochy, Henryk Czesnik; Obrazy, Konfrontace 3, Polský institut Praha, Praha
2006	Podvědomí,Galerie Millennium, Praha
	Vendula Císařovská, Petr Císařovský, Památník Vojna-Galerie OPE, Příbram

Text Viktora Šlajchrta
◀nahoru▶
Generace Petra Císařovského prožívala vnímavý dětský věk v letech šedesátých; vrůstala do světa nadějí. Na samém prahu dospělosti, dřív než se stačila vyslovit, ji roztříštila a mravně zmasakrovala normalizace: někteří emigrovali, jiní se nechali zkorumpovat režimem, mnozí se uzavřeli do soukromí nebo přežívali v různých nekonformních skupinách. Po listopadu 1989 se ukázalo, že tato generace, co se týče umění, jako generace prakticky neexistuje. Zůstali z ní pouze soliterní jedinci.
K takovým osamělcům, kteří stranou davu vytvořili svébytné dílo, patří i Císařovský. Ačkoli vyrůstal v kultivované rodině významného teoretika umění, svou tvůrčí cestu si hledal sám a osobitě. Nejdřív se vyučil v Jihlavě kovářskému řemeslu a pak nějaký čas střídal různé pracovní poměry; nějakou dobu byl i „bedňákem u bigbítu“. V letech 1969 - 1976 absolvoval obor sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, ale i v sochařství zůstal věrný svému osudovému materiálu - své plastiky od počátku koval ze železa. Spojení umění s řemeslem se ukázalo jako šťastná volba. V dalších letech se Císařovský pro obživu věnoval užité tvorbě, zejména různými realizacím pro architekturu, ale zároveň vznikaly v jeho kovárně uprostřed kokořínských lesů první cykly volných plastik. Navazoval v nich sice na „železné sochařství“, které se ve světě úspěšně prosadilo hlavně v 50.letech (Cesar, Müller, Chillida, Rozsak), ale už tehdy bylo pro jeho orientaci podstatnější velké sochařství bez přívlastků - čistý a oproštěný Brancusi; expresivní, později věcný a nenápadně ironický Gutfreund.(...)
Viktor Šlajchrt v katalogu výstavy v Domě umění města Brna 1995

◀nahoru▶

◀ zpět na Autoři